Královská kanonie premonstrátů

Realizace

2009–2010

Restaurátoři

PhDr. Daniel Ebel a kolektiv

Filosofický sál Strahovské knihovny má obdélníkový tvar o rozměru 29,3 x 9,1 m. Vodorovně je prostor členěn do dvou základních rovin. První rovinu vytváří spodní řada nik a knihoven (první podlaží), na ní navazuje ochoz lemující sál, ze kterého je přístupná horní řada knihoven (druhé podlaží). Ochoz je přístupný z přízemí dvěma schodišti, která jsou překryta falešnými knihovními policemi.

Východní strana je svisle členěna knihovnami, mezi které jsou vloženy niky s okny. Ty jsou v přízemí zakončeny konchou, v druhém podlaží plochým táflovaným stropem. Celá knihovna je zakončena vyloženou kordónovou římsou.

Základní rozdílnost mezi knihovnami na východní straně sálu a ostatními stranami spočívá v tom, že díky střídání nik s  knihovnami , působí knihovní skříně více jako solitéry. Na ostatních stranách sálu jsou pouze středové niky s dveřmi. Především na západní stěně působí knihovna jako kompaktní celek s určitým skladebným rytmem.

Deštění nik je zhotoveno převážně z masívního ořechového dřeva. Tvoří ho čepované rámy, do kterých jsou vloženy výplně s obvodovou profilací. Zesilující části, vystupující prvky s intarzií a konchy s intarzií mají konstrukční jádro zhotovené z měkkého dřeva. Povrch je oklížen ořechovou švartnou. Vložené žilky jsou jilmové. Okenní rámy a křídla na východní straně jsou novodobá, zhotovená v sedmdesátých letech dvacátého století z dubového dřeva. Kování je mosazné.

Konstrukční spoje a intarzie jsou lepeny teplým kostním nebo kožním klihem.

Aplikovaní profilace jsou klížené, přibíjené dřevěnými a kovanými hřebíky.

Konstrukce nik prvního a druhého podlaží se liší způsobem zastropení. Spodní niky jsou uzavřeny konchou, horní táflováním rámové konstrukce.

Knihovny v prvním i druhém podlaží, se skládají ze soklu se skříňkou, která se uzavírá dvojicí výplňových dvířek (masivní ořechové dřevo).

Z tohoto podstavce vybíhají pilastry mající jádro z měkkého dřeva, které jsou intarzované ořechovou a jilmovou švartnou. Knihovní skříně v prvním podlaží přecházejí do podhledu ochozu, ve druhém podlaží na horní části navazuje hlavní římsa.

Vnitřky knihoven jsou opět zhotovené z měkkého jehličnatého dřeva. Bočnice a police umístěné na stavitelných žebříčcích, tvoří masivní spárovkové desky. Zadní stěna je tvořena rámy s výplněmi.

Základní nosný prvek ochozu tvoří masivní dubové trámy, které jsou zapuštěné do obvodového zdiva. Tato základní konstrukce je propojena pod zábradlím příčným trámem.

Nosná trámová konstrukce je ze spodní strany opláštěna. Podhled navazuje na táflování knihoven a nik v prvním podlaží.

Konstrukci tvoří ramenáty, které jsou obložené tvarovanými deskami z měkkého dřeva. To je překlíženo intarzií (švartna cca 4 až 5 mm). Plošné části podhledu jsou zakryty výplněmi rámové konstrukce z masivního ořechového dřeva. Spoje mezi tvarovými přechody jsou kryté profilovanými lištami.

Ochoz je z přední strany opatřen zábradlím. Tvoří ho spodní bohatě profilovaná římsa, na kterou je upevněn sokl, do kterého jsou začepované kuželky nesoucí masivní profilované madlo. Jádro soklu a madla je zhotoveno z měkkého dřeva, povrch je fasován ořechovými švartnami a masivky. Kuželky a polokuželky jsou z masivního ořechového dřeva.

Základ římsy, její konstrukce, je zhotovena z měkkého dřeva, které je naklíženo do základního tvaru a vyztuženo z rubové strany žebry. Pohledové části římsy jsou zhotoveny z masivního ořechového dřeva, popřípadě je základní tvar intarzován ořechovou švartnou. Tato dutá „vybedněná“ římsa je zavěšena na dubovou trámovou konstrukci ukotvenou podobně jako v případě ochozu do zdiva.

Bohatě profilovaná římsa je dále zdobena zubatcem z ořechového dřeva, zlacenými aplikami , lineárními ornamenty a zlacenými profilovanými lištami.

Povrchy s transparentní úpravou

Oproti vstupním předpokladům nebylo deštění v šedesátých letech přetřeno syntetickým transparentním nátěrem, ale hustým šelakem. Výsledné svraštění povrchů bylo způsobeno tím, že původní závěrečný voskovaný nátěr byl přetřen hustým šelakovým lakem. V důsledku povrchového pnutí a nesourodosti nátěrů došlo k smrštění vrchního laku, vnikl tak efekt tzv. pomerančové kůry.

Původní transparentní povrchové úpravy byly provedeny zřejmě následujícím způsobem:

1. Deštění na bocích nik a knihoven bylo napuštěno fermeží a následně šelakem. Na závěr bylo převoskováno.
2. Frontální prvky s intarzií nebyly voskovány, ale lehce zaleštěny šelakovou politurou. Kontrastem v leštění ploch bylo docíleno většího prostorového efektu. Tuto domněnku vyvozuji ze skutečnosti, že na pilastrech byla podstatně větší a v podkladech kvalitnější vrstva šelakové politury.

Monochromní povrchové úpravy

Jedná o nátěry polic a vnitřních částí knihovních skříní. Zde byly dokumentovány dvě barevné vrstvy. Starší barevná úprava byla provedena jednoduchým olejovým fládrováním. Později byl fládr přetřen modrou temperovou barvou, která byla silně překlížená. Díky nesourodosti materiálů a malé odolnosti tempery, byla poslední povrchová úprava značně poškozená.

Zlacené prvky v knihovním sálu mají vesměs dekorativní charakter. Nejvýznačnější jsou postavy andělů umístěné symetricky k osám jednotlivých stran sálu. Dále zde nacházíme různé druhy ornamentálních řezeb, stuhy kombinované se zavěšenými vegetabilními prvky, festovy, páskové ornamenty (perlovce, vejcovce, ovíjené stuhy, listovce), zavěšené festovy a linky na profilacích.

Složitější řezby jsou zhotovené z lipového dřeva, jednoduché páskové linky jsou zlacené na ořechový podklad.

Pomineme-li novodobé doplňky a retuše, jedná se o zlacení plátkovým zlatem na křídový a bolusový podklad.

V rámci úprav v šedesátých letech byly i tyto prvky, především linky, přetřeny hustým šelakem.

V rámci průzkumu byla zkoumána statika knihovny, především průhybu ochozu. Na základě sond do podlahy ochozu bylo konstatováno, že konstrukce je stabilní. Prohnutí podlahy a tím i vychýlení zábradlí bylo provedeno záměrně s cílem zdůraznit perspektivu průhledu do klenby s freskou.

Konstrukční části knihoven zhotovené z měkkého dřeva byly místy poškozeny dřevokazným hmyzem. Řada spojů byla uvolněná, rozeschlá.

Při průzkumu intarzií bylo zjištěno, že jsou lokálně uvolněné z podložky, která je zhotovená z měkkého dřeva. Další poškození byla převážně mechanického původu.

Části zhotovené z masivního ořechového dřeva byly poškozeny dřevokazným hmyzem, který nebyl aktivní. V důsledku změn teploty a vlhkosti, které působily po staletí, došlo k popraskání výplní a rámů.

Povrchové úpravy na intarziích a částech zhotovených z masivního ořechového dřeva byly dožilé. V průběhu času a působením slunečního záření došlo k zakalení nátěrů. Jejich devastaci dokončil necitlivý nátěr hustým šelakem.

Monochromní povrchové úpravy na vnitřních částech knihoven, modrý nátěr, byl nepůvodní, leč historický.

Použití temperových barev bylo naprosto nevhodné a proto tyto zničené povrchy nebylo možné restaurovat. Fládrovaná původní vrstva nebyla dochována v takovém rozsahu, aby ji bylo možné retušovat a prezentovat.

Poškození dekorativních zlacených prvků bylo velmi různorodé. Záviselo především na tom, zda ornamentální řezba či zlacená profilace byla v nižších nebo vyšších partiích. Na řezbách, které byly „v dosahu“, bylo zlacení z větší části setřeno. Naopak v některých případech nebyly nepřístupné ornamenty při opravě v šedesátých letech ani přetřeny šelakovou politurou.

Řezby lemující podstavce s dvířky byly olámané, případně druhotně necitlivě přibity hřebíky.

Zlacené povrchy byly dále poškozené lokálními retušemi bronzovým nátěrem.

Stanovení postupu restaurátorských prací vycházelo z detailního průzkumu knihovny, konzultací s pracovníky NPU a zástupce investora. Byl formulován celkový záměr restaurování knihovního sálu, sestaven harmonogram, který vycházel z logické posloupnosti a návaznosti jednotlivých prací.

Před započetím restaurátorských prací byl pořízen schematický plánek knihovny a stanovena metodika číslování.

Všechny niky, knihovny, jejich stěny, části ochozu a zábradlí dostaly své pořadové číslo, které bylo zaznamenáno do plánu. Šlo o to, aby bylo možné jednoduchým způsobem označit všechny řezby, které v průběhu prací byly demontovány a po restaurování musely přijít na původní místo.

Stejná situace se týkala i parketové podlahy, která byla označena a demontována jako první.

Jak jsem již poznamenal, první byla demontovaná dubová parketová podlaha. Konstrukční podklad pro parkety tvoří masivní podlaha z nerovných fošen. Jednotlivé parkety byly z důvodu nerovností jak v podkladu, tak na rubové straně parket, podsypané pilinami a vypodloženy třískami. Dále byly upevnění kovanými hřebíky.

Následně bylo postaveno po celém obvodu lešení, ze kterého bylo možné provádět veškeré restaurátorské práce.

Byly dokumentovány, označeny a sejmuty ornamentální a lineární zlacené řezby. Svěšené prvky byly zabaleny a připraveny k restaurování.

Dále byly vyjmuty knihovní police a odvezeny do atelierů.

Postupně bylo rozebráno zábradlí ochozu, vyjmuty a zabaleny všechny kuželky.

Tato položka zahrnovala velmi různorodé práce, počínaje vysáváním mnohaletých nečistot z dutin a nepřístupných míst (například rub horní římsy, prostor mezi pochozí vrstvou ochozu a intarzovaným podhledem), odstraňováním veškerých transparentních lakových vrstev na obkladech a intarziích.

Snímání nátěrů bylo prováděno především mechanickým způsobem. Laky a nečistoty byly ručně odstraněny cidlinami, dále byly povrchy několikrát vybroušeny smirkovým papírem.

Snímání modrých temperových nátěrů jsme prováděli pomocí páry, barevné vrstvy byly parou naměkčeny a postupně odmyty teplou vodou a osušeny. Zbytky původního fládrování byly ponechány.

Ze zlacených ornamentů byly sejmuty šelakové nátěry, bronzy a nečistoty.

Podkladové konstrukce byly rozlepené a uvolněné především na hlavní římse a podhledu ochozu. Jednalo se o podélné praskliny v měkkém dřevu, případně byla uvolněna žebra zpevňující profilace. Tyto konstrukční závady se lokálně propisovaly do pohledové intarzie ořechovým dřevem.

Poškozené části byly došpánovány, žebra přiklížena a přichycena dřevěnými hřebíky.

Rámy obkladů z ořechového dřeva byly v rohových spojích uvolněné, středové výplně díky seschnutí částečně vyjížděly ze zapuštění v obvodových drážkách.

Veškeré uvolněné spoje byly prolepeny, výplně roztaženy a v místě podélných prasklin doklíženy odpovídajícím materiálem. Části poškozené dřevokazným hmyzem byly petrifikovány.

Chybějící drobné fragmenty a profilované lišty byly vyrobeny z ořechového dřeva a připevněny na původní místo.

Uvolněné intarzie byly místy sejmuty, očištěny od zbytků starých klihů a znovu přilepeny. Lokální opravy byly provedeny bez snímání.

Ztracené části intarzií byly doplněny ořechovým a jilmovým dřevem.

Podobným způsobem byly poškozeny i vnitřní rámy a výplně knihovních skříní. Proto byly výplně rozšířené a doplněné. Způsob provedení byl obdobný jako u táflování z ořechového dřeva.

Vnitřní police byly v minulosti nahrazeny nehoblovanými prkny. Podobně tomu bylo i u podložek regálů. Neodpovídající části byly nahrazeny novými výrobky.

Nekompletní řezby byly doklíženy lipovým dřevem a řezbářsky opracovány do odpovídajících tvarů.

Jak jsem se již zmínil, větší defekty v obkladech a na intarziích byly doplněny dřevěným materiálem. Drobná mechanická poškození, prasklinky a výletové otvory po červotoči byly vytmeleny přibarveným klihokřídovým tmelem s drobnými pilinami. Alternativně jsme použili přibarvené vosky.

Následovalo celkové preventivní ošetření dřevěných částí proti dřevokazům.

Retuše na částech knihovny, zhotovených z ořechového dřeva, byly provedeny dvakrát. Poprvé po celkovém vybroušení a dotmelení povrchů, podruhé po napuštění dřeva lněnou fermeží. Byla používána lihová nebo vodou ředitelná mořidla a tuše. Po nafermežování se teprve projeví finální zbarvení dřeva. Z tohoto důvodu se provádí korekční retuše až po napuštění povrchů.

Po vyschnutí fermežových nátěrů byly plochy natřeny šelakovou politurou, která na frontálních pilastrech byla lehce rozletěna, na obkladech nik a bočnicích knihovny převoskována.

V průběhu popsaných prací byly restaurovány zlacené povrchy na linkách a ornamentálních prvcích.

Drobné defekty byly překřídovány a vybroušeny. Na podklad byl nanesen polyment a větší defekty, popřípadě nové části řezeb přezlaceny plátkovým zlatem.

Původní zlacení a prosvítající bolusové vrstvy byly přeleštěny společně s novým vyzlacením achátem.

Části dekorativních prvků s povrchovou úpravou zlacením jsou na některých místech fládrované. Fládr byl podle míry poškození restaurován nebo rekonstruován.

Povrchové úpravy vnitřních částí skříní a police byly natřeny základní syntetickou barvou. Modrá povrchová úprava byla rekonstruována ve stejné barevnosti, modrý nestejnobarevný odstín. Byl však použit jiný materiál, polomatná barva Herbol (kombinace odstínů SO 1070 a SO 1555).

Zábradlí ochozu knihovny bylo sestavováno až po restaurování jednotlivých částí. Tato etapa byla velmi náročná vzhledem k nutnosti nepoškodit již hotové restaurované díly.

Kromě zábradlí byly do knihovních skříní vloženy police.

Podle výchozího plánku byly rozmístěny a upevněny všechny dekorativní zlacené prvky.

Do knihovních skříní byly instalovány police podle zaměření a plánku, který byl pořízen před započetím prací. Bylo důležité zachovat stejné rozestupy polic jako před demontáží, vzhledem k tomu, že knihy zde umístěné se opět vracejí ve stejném řazení na svá místa.

Restaurované dubové parkety byly dle kladebního výkresu položeny na původní místa. Znehodnocené parkety byly nahrazeny kopiemi. Nerovnosti mezi prkenným podkladem a parketami byly opět vyplněny pilinami a třískami.

Současné upevnění parket je provedeno vruty, nikoli kovanými hřebíky, které štípaly pera a drážky.

Na začátku jsem se zmínil, že v rozích západní strany knihovny, respektive ve zdivu za obklady knihovny, jsou umístěna dvě točitá schodiště. Jsou přístupná dvojicí dveří, které splývají s knihovními policemi. Pro dokonalou iluzi jsou zde aplikovány falešné hřbety knih, které průchod zakrývají. Část těchto hřbetů se zachovala a byl restaurována. Chybějící hřbety byly zhotoveny nově dle dochovaných originálů.

Všechny restaurátorské práce končí závěrečnými retušemi, kdy jsou doladěny lokální barevnosti, zaretušovány drobné defekty, které vznikly při manipulacích či montážích. Tím se restaurátoři s dílem neloučí, protože vždy trvá alespoň půl roku, než si restaurované dílo na svou “novou podobu zvykne“.

To platí o restaurování dřevěných artefaktů dvojnásobně, protože dřevo, i když je několik století pokácené a opracované je stále živým organismem reagujícím na změny teploty a vlhkosti.

Vyobrazená skříň ze Strahovské knihovny je unikátním dílem nábytkového umění. Je významným mobiliářem z hlediska historického, kompozičního i řemeslného zpracování.

Nevznikla najednou, ale ve dvou fázích. Barokní menza a nástavec s bustou Františka 2, je zobrazena již na rytině Strahovské knihovny z roku 1796. V roce 1812 navštívila jako jedna z mála žen knihovnu rakouská princezna a choť Napoleona Bonaparte Marie Ludvika. V témže roce poslala Strahovské knihovně desetisvazkové dílo s grafickými listy květin a uměleckých předmětů.

Pro uložení tohoto souboru byla skříň upravena, střední díl byl opatřen prosklenými dvířky, přibyl nástavec s nápisovou deskou. Busta byla umístěna nahoru na klasicistní nástavec.

Vyvážené spojení barokního základu a klasicistního doplňku je dokladem dovednosti a citu tehdejšího tvůrce.

Konstrukční části skříně jsou zhotovené z dubového a měkkého jehličnatého dřeva. Intarzii tvoří především ořechové dřevo s doplňky ze švestky, javoru a perleti. Nejbohatší intarzie je na barokních dvířkách.

Zadní stranu korpusu uzavírá horizontální lamelová roleta.

Nástavec je jednoduše tvarován. Je doplněn zlacenými řezanými ornamenty jako barokní podstavec. Černě mořené a leštěné prvky se uplatňují jako dělící příčky mezi knihami a jako polosloupky.

Korpus skříně je poškozen dřevokazným hmyzem. Nejnarušenější jsou řezby noh a zlacené řezby z lipového dřeva. Intarzie korpusu je místy uvolněná. Roleta spodní skříně se neposunuje díky vzpříčení.

Povrchová úprava šelakovou politurou je poškozená oxidací a novodobým nátěrem z šedesátých let.

Vstupní průzkum, demontáž korpusu, demontáž řezeb a ostatních aplikací, celkoví zpevnění korpusu, petrifikace, upevnění a doplnění intarzie, odstranění starých povrchových úprav, celkové očištění a obroušení, oživení barevnosti dřeva napuštěním lněnou fermeží, tmelení, nová povrchová úprava šelakovou politurou, doplnění řezeb, vyčištění a vyleštění zlacení, oprava mechanických částí a kování, závěrečné retuše, kompletace, dokumentace a restaurátorská zpráva.

Dřevěné materiály

Ořechové
Jilmové
Smrkové

Lepidla a tmely

Kostní klihy
Kožní klihy
Klihové tmely
Voskové tmely

Barvy, laky, mořidla

Šelak
Základná syntetická barva bílá
Syntetická barva modrá
Vodová a lihová mořidla
Tuše
Fládrovací barvy
Lněná fermež
Vosková pasta

Petrifikace

Solakryl v xylenu
Lignofix na lihové bázi

Povrchové úpravy na oknech jsou provedeny materiály firmy Herbol. Jedná se o lazurovací a transparentní laky (viz příloha technických specifikací).

Okna

Okenní křídla jsou napuštěna penetračním nátěrem, lazurovacím a pololesklým transparentním lakem. Okenní rámy a tabulky lze omývat vodou s přídavkem saponátu, popřípadě čistit specielními přípravky na čištění oken a skel.

Doporučuji každoročně provádět prohlídky především vnějších stran oken. Na parapetech, okapničkách a vlysech se díky bobtnání a sesýchání dřeva mohou objevovat vlasové prasklinky, což je přirozený důsledek rozdílné roztažnosti dřeva a nátěrových materiálů. Tyto prasklinky je doporučitelné zalakovat. Zamezí se tak pronikání vlhkosti do dřeva a dalšímu poškozování nátěrů.

Dveře a obklady z ořechového dřeva

Obklady a dveře lze otírat nasucho, případě oprašovat péřovou utěrkou. Lze je také leštit leštěnkou s přísadou vosku, např. pronto, dále leštit voskovými pastami s přísadou včelího vosku.

Zlacení

Zlacené prvky nelze otírat vlhkým hadrem. Pouze oprašovat peřím. Zlatá folie by se smyla.

Kování

Mosazná kování lze čistit přípravkem sidol. Černé kování ošetřovat voskovou pastou na parkety.

Modré police

Modré police a vnitřky knihoven lze stírat vlhkým hadrem a vysušit

Doporučení pro vlhkostní a teplotní režim

Aby nedocházelo k poškození dřevěných prvků v objektu, je třeba, aby teplota v místnostech se pohybovala v rozmezí 16 až 22 stupňů C. Relativní vlhkost vzduchu by se měla pohybovat v rozmezí 45 až 55%. Teplotní a vlhkostní podmínky by se neměly měnit rychle, ale co nejplynuleji.

Doporučuji každé tři až čtyři rohy provést odborné čištění a převoskování povrchů dřeva.